Včera večer, když jsem dojel domů se mi při pohledu na Nšo-čin rozkoukaný film Králova řeč udělalo nevolno. Nevolnost nebyla způsobena filmem samotným, tak blbá ta králova řeč zase není, ale ty titulky se tak nějak divně vlnily, až se nedaly číst. Řekl jsem si, že s knihou v klidu postele pořídím lépe. Nepořídil. Písmena na stránkách tancovala a mne strašně unavovalo držet hlavu zpříma. Nakonec jsem ležel vedle knihy a číst jsem stejně moc nemohl.

Po hodině násilného snažení o čtení se mi začalo dělat fakt zle. Tak jsem to prostě vzdal a ležel jsem v posteli tu s jednou kočkou, tu s druhou a nakonec se mnou ležely obě dvě. Převaloval jsem se nemoha nalézt tu správnou polohu. K mému už tak nekomfortnímu stavu se navíc přidaly křeče v břichu. Během 15.min bylo jasno. Tohle pude ven a pěkně rychle.

Vyskočil jsem z postele a vběhl na záchod a stáhnul trencele. Prozíravost mi do ruky po cestě strčila malý lavorek. Několik zlomků vteřiny od tvrdého dosednutí na černou desku z IKEA a gejzír propukl. Zároveň se mi hnulo něco v oblasti žaludku a já zařval jako raněná šelma. Průtok byl natolik velký, že hydraulický průřez úst zdaleka nestačil a tím se uvedly v činnost přepadové kanály nosních dírek. Úhel odrazu se rovná úhlu dopadu. Jak se mnou nadlidský výkon třepal, vytvořil se odrazem ode dna lavorku jakýsi rotační paraboloid, který znečistil všechny tři stěny do výše mých lýtek.

Nedokážete si představit, jak dehonestující je sedět nahý na znečištěném záchodě jak vně, tak uvnitř a volat svou přítelkyni o pomoc. Když Nšo otevřela dveře, musel to být pohled k popukání.

Noc byla velmi nepříjemná a upocená a jen doufám, že šlo o momentální otravu smaženým sýrem z Bleichu, který jsem si včera nadělil na oběd. Ovšem, že by mi teď bylo výrazně lépe, to říci nemohu...